Hýbeme se 7. - 24.11.2020

 Nazdar Sokolíci!

Takže rozcvičku už umíme, opakujte ji každý den třeba po ránu, pár minut a hned bude Vaše tělo spokojenější.

Hodně choďte ven, aspoň na 30 minut denně, moc se nepřebalujte a zhluboka dýchejte!

Třeba se někde potkáme😉

17. listopad- dnes slavíme a nezapomeňte vyšlápnout na Sokol!

Nazdar děti!

Nezapomeňte na Hýbánky a připomeňte si, že dnes slavíme významný den: 

Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva^[1] (slovensky: Deň boja za slobodu a demokraciu) je státní svátek České republiky a státní svátek Slovenské republiky, který se slaví každoročně 17. listopadu.

Poproste maminku a tatínka, povyprávějte si o tomto dni nebo si přečtěte něco na internetu... 

17. listopad 1939

V reakci na demonstrace 28. října a nepokoje, spojené s pohřbem studenta Jana Opletala, rozhodlo vedení Nacistického Německa o uzavření českých vysokých škol na tři roky. V noci z 16. na 17. listopadu provedly nacistické bezpečností složky razie v Praze, Brně a Příbrami s cílem dopadnout vedoucí studentských organizací a internovat ostatní studenty. Devět představitelů studentských vůdců (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert) bylo bez soudu popraveno v Ruzyňských kasárnách. Celkem 1200 zatčených studentů bylo poté převezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg, odkud jich byla většina propuštěna koncem roku 1942, zbytek pak v lednu 1943. Z těchto 1200 studentů nepřežilo útrapy koncentračních táborů 35.^[2]

Ústřední svaz československého studentstva vyvíjel po roce 1939 v zahraničí za pomoci československé exilové vlády aktivní činnost, jejímž vyvrcholením byla právě londýnská schůze Mezinárodní studentské rady v roce 1941, která přijala takzvané Prohlášení spojeneckých studentů k 17. listopadu, jež vyhlásilo tento den Mezinárodním dnem studentstva.

17. listopad 1989

Podrobnější informace naleznete v článku Sametová revoluce.

Pamětní deska na Albertově odkazující k událostem 17. listopadu 1989

Druhá událost se odehrála 17. listopadu 1989, kdy připomínka 50. výročí nacistických represí přerostla v demonstraci proti komunistickému režimu. V pátek 17. listopadu se na Albertově sešli studenti pražských vysokých škol. V 15:40 se na Albertově nacházelo přibližně 500 až 600 lidí, ale jejich počet poměrně rychle narůstal nově příchozími.^[3] Manifestace začala v 16:00 zpěvem písně Gaudeamus igitur a projevem Martina Klímy z uskupení Nezávislých studentů. Státní bezpečnost odhadovala počet účastníků až na 15 000 lidí,^[3] ale další zdroj hovoří o davu až 50 000 lidí.^[4] V 16:40 byla tato část manifestace ukončena a pořadatelé vyzvali k pochodu na Vyšehrad ke hrobu Karla Hynka Máchy. Část lidí chtěla ale směřovat na Václavské náměstí, kam měli původně demonstrující dojít^[5][6], jak hlásal leták vytištěný k manifestaci.^[7] Mezi odhodlanými byl i poručík StB Ludvík Zifčák,^[8] který byl později pokládán za mrtvého studenta Martina Šmída.^[3] Na Vyšehrad postupně dorazil dav přibližně 10 000 lidí, kteří zcela zaplnili prostranství před kostelem. V 18:15 byla demonstrace oficiálně ukončena.^[3]

Po skončení oficiální části demonstrace se dav neplánovaně vydal do centra města. Přibližně 5 000 lidí pokračovalo směrem na Karlovo náměstí. Přibližně v 19:12 přišel rozkaz, že se má dav na vhodném místě zablokovat.^[3][6] Policejní kordon zatarasil Most 1. máje, čímž zabránil davu odbočit směrem na Pražský hrad, demonstrující zahnuli na Národní třídu a pokračovali směrem na Václavské náměstí. V 19:25 byla kordonem přehrazena Národní třída v prostoru Perštýna. Když bylo čelo demonstrace zastaveno, účastníci si sedli na zem před pořádkové jednotky. Dívky začaly spontánně zasunovat za štíty příslušníků pohotovostního pluku květiny.^[7] Jelikož se policejní velitelé obávali opakování předchozí situace z Vyšehradské ulice, kdy dav uzávěru obešel, došlo o čtvrt hodiny později k uzavření ulic Mikulandské a Voršilské, a k zablokování ústupu Národní třídou zpět směrem k Národnímu divadlu. Přibližně 10 000^[5] demonstrantů tak bylo uzavřeno mezi dva policejní kordony. Demonstrující pokračovali v pokojné a nenásilné demonstraci za provolávání hesel jako Máme holé ruce.^[4] V této části demonstrace byl ještě demonstrantům umožňován jednotlivě volný odchod.^[3][5]

Přibližně ve čtvrt na devět došlo ke změně situace, kdy již nebylo možné obklíčení opustit a policejní kordon postupující směrem od Národního divadla začal prostor zahušťovat. Pohotovostní pluk veřejné bezpečnosti a Odbor zvláštního určení (tzv. červené barety) následně začaly demonstrující surově bít obušky. Třebaže byli účastníci demonstrace vyzývání k rozchodu, jediné únikové cesty vedly skrz tzv. "uličky", kde byli demonstranti brutálně biti.^[5] Do 21:20 byla tímto způsobem demonstrace násilně rozptýlena^[7]; někteří účastníci byli následně zatčeni a naloženi do připravených autobusů.^[3] I po rozehnání demonstrace docházelo ze strany pořádkových jednotek k napadání jednotlivců či skupinek přihlížejících. Nezávislá lékařská komise později uvedla, že 568 lidí bylo během zásahu zraněno.^[4]

A namalujte českou státní vlajku, vyzdobte si s ní pokojíček nebo ji pověste do okna.

Hýbeme se 6.- 3.11.2020

 Nazdar děti!

Chodíte ven? Choďte co nejvíce, procházejte se po okolí, běhejte, skákejte, cvičte a hlavně DÝCHEJTE!

Dýchání není nazýváno "Dech života" pro nic za nic.  Je to jedna z nejzákladnějších funkcí našeho těla. Zásobuje kyslíkem všechny buňky. Pokud je správné dýchání narušeno, má to vliv na všechny systémy v těle. Nejvíce citlivým orgánem na nedostatek kyslíku je mozek. Správné dýchání proto může ovlivnit i naše myšlení, koncentraci, únavu...

Při cvičení zkuste hlídat, abyste nezapomněli dýchat, je to moc důležité!

Takže Pozdrav Slunci, skákání přes švihadlo, 10 dřepů, 10x nůžky, kočičí hřbet...a dýcháme!

Těším se příště.

Šárka

Hýbeme se 5. - 3.11.2020

Nazdar děti!

Víte, jak se protahuje kočička? Zkuste to podle videa:

A zařaďte do naší sestavičky...Pozdrav Slunci, švihadlo, dřepy, nůžky...

Tak příště...

Šárka